Ne moc

O nemocích už toho bylo napsáno hodně, přesto se pokusím nabídnout svůj vlastní pohled. 

Všichni víme, že základem zdraví je pravidelný pohyb, zdravá strava, dostatek spánku a odpočinku. Přesto se zdá, jakoby už i tento "základ zdraví" přestával stačit. Dramaticky se zvyšující se počet vážných onemocnění, je bohužel trendem který zažíváme v dnešní době. Přibývá duševních onemocnění a psychických poruch. Zvyšuje se počet dětí trpící autismem, Aspergerovým syndromem. Přibývá dětí s poruchami chování.  Lidi přestávají být v pohodě, zvyšuje se nervozita a frustrace. Snižuje se nám odolnost imunitního systému. Zvyšuje se stres a nároky na nás samotné. Alarmující je počet sebevražd, bohužel i mezi mladými lidmi. Neprospívá tomu i situace s covid-19 a politicko - ekonomická situace, kde nás pravděpodobně čeká období velké nejistoty a dramatických změn. 

Jednoduché řešení neexistuje. Přesto bychom to neměli vzdávat. Naše společnost se dostala technologicky na velmi vysokou úroveň, ale naše vnímání sebe sama se spíše zhoršilo. O tom jaký bude svět kolem nás, rozhoduje úroveň našeho vnímání. Do jaké úrovně vnímám svoje pocity, emoce, nálady do takové míry jsem schopen vnímat i druhého. Bohužel naše společnost je jen "do hlavy" o všem jen "přemýšlíme". Žijeme jen rozumem.  Dostaly jsme se do bodu, že jsme jaksi "odpojeni" od svého těla, od svých pocitů. My se vlastně "necítíme". Přestaly jsme používat naše pocity jako indikátor, že třeba něco není úplně v pořádku, něco nám nevyhovuje nebo se s někým necítíme dobře. 

Nemoc přichází jako důsledek našeho způsobu života. Říká zastav se, odpočívej, vnímej svoje pocity a tělo. My tyto signály bohužel ignorujeme. Potom možná přijde vážnější nemoc, která nás "připoutá" na lůžko. Už nejsme schopni vykonávat každodenní činnosti, přichází fáze vyčerpání a totální únavy. Tato fáze může trvat velmi dlouho, záleží na tom, jak moc jsme zanedbávali svoje tělo a svoje vnitřní vedení.

Naše buňky v těle mají svou paměť. Velmi dobře si pamatují, kdy jste překročili "červenou čáru" vedoucí k totálnímu vyčerpání. Pokud se dostanete za tuto čáru, je možné, že už nebudete moci žít jak dříve. Možná změníte žebříček hodnot, práci nebo partnera. Začnete se zabývat smysluplnějšími činnostmi. Třeba už vás nepovede jen rozum, ale také vaše vnitřní pocity. Uvidíte lidi, kteří vás obklopují v jiném světle. Budete toužit tvořit harmonické vztahy s lidmi, kteří vás podporují. Vaše nová práce vám bude dávat smysl a budete se v ní seberealizovat. Dáte pozornost tomu, co vy považujete za důležité a kde se cítíte dobře.

Úkolem dnešní doby je dostat do rovnováhy tvůrčí individualitu jedince a kolektivní potřeby společnosti. Tato cesta bude ještě velmi, velmi dlouhá. Přesto každý z nás se může rozhodnout, zda bude přežívat ve starém systému. Nebo se rozhodne žít a tvořit v souladu sám se sebou.